Slovo deska se vyskytuje i v počítačové branži. Ačkoli je to pro odborníka běžný výraz, a laika může zaskočit. Ale je to tak. Deska v počítači je a jistě ne jedna.
Pokud si počítat otevřete a bude hledat něco dřevěného, je nanejvýš pravděpodobné, že tam nic takového nenaleznete. Ledy byste tam předtím zapomněli kolíček na prádlo a ani ten již dnes vlastně bývá z umělé hmoty. Ona kýžená deska však přece ve skříni od počítače je, jen není dřevěná. Ale poznáte ji snadno a bezpečně. Je uzounká, plochá a na ní je spousta spojů.
Největší bývá takzvaný motherboard, tedy mateřská deska, nebo též deska základní. Je to právě ona, která musí spolu s procesorem a dalšími prvky řádný přísun elektřiny a dalších věcí tam, kam je třeba. Pokud to dělá dobře, funguje počítač pěkně svižně a o nějakém zasekávání se mu ani nezdá. Jsou-li však někde potíže…
Na této desce bývá umístěna paměť pro BIOS. To je anglická zkratka pro Binary Input Output Systém. Tedy, systém zapnuto vypnuto. Jedničky a nuly. Nic jiného, a přesto tohle málo dokáže nastartovat celý stroj a s ním i operační systém, pokud není někde něco poškozeno. Pokud ano, většinou se počítač nerozběhne a trucuje.
Základní deska slouží také k tomu, aby se mohly k počítači připojit různé další vymoženosti. Jistě znáte z práce či domovů, že klávesnici je nutno někam zasunout. Tedy, ne celou, jen jeden konec kabelu, pokud ovšem nemáte bezdrátovou, ale i tak musíte zasunout do počítače takzvaný přijímač. Ten má stejnou koncovku jako kabel od klávesnice, tedy klasické USB. Se starší koncovkou, takzvanou PS 2 se asi již v praxi nesetkáte.
Mimo klávesnice pak lze připojit další věci a všechny mají vstup právě na základní desce. Myš, tiskárna, monitor a já nevím co ještě všechno lze připojit.
Bez této desky by počítač nefungoval a vlastně by ani nebyl počítačem.
